Pokračování rozhovoru s architekty Janem Brotánkem a Janem Turinou
Dagmar Šimonová | Pondělí, 13. květen 2013 |
V rámci tradiční série odborných přednášek a diskuzí Hovory o dřevu´13, jsme se zeptali dvou architektů Jana Brotánka a Jana Turiny, spolupracujících v rámci ateliéru Jana Brotánka, na jejich názory na současnou situaci v oboru dřevostaveb. Z velmi naplňujícího rozhovoru je poznat, že pánové jsou dobrými kolegy, schopnými konstruktivní kooperace. První část rozhovoru jste si mohli přečíst minulý týden, dnes přinášíme jeho zbytek...
Proč si myslíte, že se stále staví málo nízkoenergetických a pasivních domů?
T: „O neinformovanosti se už moc hovořit nedá. Možná za to může strach lidí, protože jsou velmi konzervativní. U nás je to také dáno tím, že si každý myslí, že rozumí všemu. U nás je každý zedník a každý ví, jak postavit dům. Málokdo se obrátí na architekta. Většinou si dům lidé navrhnou sami nebo si vyberou dům typový."
B: „Lidé většinou chtějí ušetřit, ale dělají to na špatném místě. Práce architektonických studií je často oklešťovaná, což se nakonec vymstí. Developeři na tom mají svůj díl viny, protože se snaží jít na dřeň ceny na úkor kvality. Vznikají nekvalitní stavby za přijatelnou cenu. Kvalita u nás není prioritou, i když po ní každý touží. Absolutně chybí důvěra v návrh a optimalizaci, protože se šetří už od začátku. Toto se netýká pouze dřevostaveb."
Uvědomují si Vaši klienti význam a potřebu vzduchotechniky v domě?
B: „Naši klienti naštěstí ano. Když už si nás najdou, tak většinou mají představu o tom, co chtějí. Fundovanost klientů rok od roku roste, proto není potřeba je k něčemu přesvědčovat. Otázkou je počáteční investice. A rozhodnutí, že se vše udělá kvalitněji i za cenu větší zadluženosti, která je ovšem vykoupena vyšší úsporou na energiích. Plíce dům mít prostě musí. Sice se jedná o navýšení prvotní investice, časem se ale vyplatí. Celý systém je zkonstruován v prvcích, které jsou poměrně dobře měnitelné, nezasahují do podlahových konstrukcí, potrubí vzduchotechniky se dá dobře čistit, atd."
Kdy jste se poprvé nadchli pro nízkoenergetické stavění a kdy pro dřevostavby?
T: „Když jsem se v prvním ročníku ve Volyni rozhodoval, jestli půjdu na navrhování nábytku (s tím jsem na školu nastupoval), nebo na dřevostavby. Rozhodl jsem se jít na dřevostavby, tam se to začalo odvíjet."
Co bylo impulsem?
T: „Asi trochu mylné představy o tom, že když se budu pohybovat v oblasti dřevostaveb a ne ve výrobě nábytku, budu se více pohybovat, budu více na stavbách a ne jen sedět v kanceláři. Realita je ale trochu jiná." (smích)
B: „Já to mám více méně od střední školy. Vystudoval jsem umělecko-průmyslovou školu zaměřenou na nábytek. Máme to v rodině. Můj táta, než šel na školu s architektonickým zaměřením, byl už vyučený truhlář. Já s bratrem jsme prošli truhlárnou, kterou jsme vždy doma měli. Z tohoto důvodu jsem měl vždy ke dřevu blízko. Pak přišel čas, kdy se začal zvětšovat podíl dřeva na stavbách. Začalo to krovem, příčkami, dělícími konstrukcemi a pak to budovu zahalilo celou. Tímto postupným procesem jsem se se dřevem začal více seznamovat. První realizace byly čistě zděné, pak s hybridními konstrukcemi s vápenopískem na obvodu. Nakonec to přešlo úplně do dřeva."
Jaká je vaše oblíbená dřevina?
T: „Podle keltského kalendáře ke mně patří jilm. V současné době se dřevem už moc ručně nepracuji, protože na to není čas. Naposledy jsem vyrobil ohrádku pro děti – z buku."
B: „Já to rozdělím na tvrdé a měkké dřevo. Na nábytek mám rád borovici a severské smrky. Po svatbě, když jsem na to měl ještě čas, jsem vyrobil dřevěnou manželskou postel, stůl a další prvky, které jsem chtěl mít ze dřeva. Z tvrdých dřevin mám rád dub. Ten je ryze český. Když se má udělat něco odolného, volím vždy dub. Někdy ho také supluji jasanem."
Navrhujete vaše oblíbené dřeviny v interiérech?
B: „Naposledy například na podlahách - dubové parkety nebo vlysy. V interiéru spíše používáme to, co se hodí."
T: „Ne přímo v interiérech, ale na exponované prvky na stavbách. Teď děláme zemědělský přístřešek, kde jsme použili dub na podlahu, na podložky a další věci, které jsou exponované. Dub krásně voní, když se zpracovává. To je pro něj specifické."
B: „Nedávno jsme řešili pracovní desky do kuchyně. Zajímalo mě, co se dá použít na kuchyňskou linku kromě často využívaného buku. Buk disponuje docela krátkou dobou, než začne hnít, proto také nemůže být moc využíván venku. Oproti tomu dub má v sobě hodně tříslovin, například reaguje s citrónem nebo se může stát, že zčerná a už to nejde odstranit... Nakonec jsme našli jinou alternativu, břízu. Nedávno jsem nainstaloval do naší kuchyně provizorní desku, která je tam dodnes a je perfektní. Použil jsem březovou spárovku. Je skvělá na vše okolo pečení, dá se použít jako vál, minimalizuje přísun pachů a příchutí do těsta. Je světlá a dá se dobře dokolorovat mořidly a bezvadně chytá přírodní oleje. Tu naši jsme napustili přírodním lněným olejem, který je vhodný pro styk s potravinami."
Jaká je Vaše vysněná zakázka?
B: „Teď děláme stodolu, která je podle zákona zařazena, aby mohla být umístěná volně v krajině, do kategorie zemědělský přístřešek. Vyhnuli jsme se složitosti procesu, který se zpravidla týká bydlení. Veškerá práce je čistě pouze o dřevu a kamenných konstrukcích podezdívky. Ač se to zprvu nezdálo, nakonec nás to velmi nadchlo. A vysněná zakázka? Napadla mě nějaká sakrální stavba ze dřeva."
T: „To by asi bylo zajímavé. Nebo koncertní síň. Nyní čtu knížku „Prostory a dialogy Evy Jiřičné", kde Jiřičná popisuje, jak před pár lety stavěli ve Zlíně koncertní sál a byli docela na trní, když se to dodělávalo. Asi 60 let předtím se u nás snad nepostavil koncertní sál, je to dost náročné."
Jaký by měl být ideální klient?
T: „Klient, který ví, co chce a zároveň si nechá poradit."
B: „Přesně tak, nemám k tomu co dodat."
Existuje nějaký způsob, jak žít ve městě a zároveň udržitelným způsobem?
B: „Žít udržitelně ve městě lze někdy lépe než na venkově. Ve městě se dá omezit doprava, která je nejvíc zatěžující. Stavím se za Honzův názor, že je potřeba z potenciálu daného místa vytěžit maximum. Myslím si, že právě ve městě se dá leccos lépe ekologizovat, než v nové výstavbě mimo město."
Jak vnímáte to, že většina klientů chce samostatný rodinný dům, ale v podstatě by to tak nemuselo být...
T:„Je to trend, každý chce bydlet ve svém. Do určité míry je to společensky módní záležitost. Často jezdím přes Nehvizdy, a když se z nich vyjíždí, je po pravé straně sídliště „naležato". V některých domech jsou snad v přízemí a v patře samostatné byty. Kdyby celá tato lokalita byla jinak zpracovaná a místo jednotlivých domků zde stály například dva bytové domy, tak by v rámci celkových nákladů určitě zbylo i na velký veřejný park pro jejich obyvatele. Byla by to oblast s daleko větší kvalitou bydlení."
B: „Každý chce mít kus toho svého. Ale zapomíná, že ten kus svého má přesah i za plot, kde je potřeba určitá sociální struktura, která většinou úplně chybí. Ve městě vzniká sociální struktura celkem jednoznačně a lidé mají k sobě blíž. U rodinných domů je to naopak, protože tam hraje roli plot."
Rozhovor připravily: Ing. Irena Truhlářová, Bc. Pavla Blažková z ARCHCON atelieru
Přednášku architektů Jana Brotánka a Jana Turiny jste mohli vidět na veletrhu Dřevostavby 2013 pod záštitou přednášek Hovory o dřevu, jež pro milovníky dřevostaveb každoročně organizuje projekční studio ARCHCON atelier a realizační firma DŘEVOSTAVBY BISKUP.
Vytvořeno v xart.cz
